Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obrněné vozy

23. 12. 2007
Německé obrněné vozidla

Polopásaky
SdKfz 10Obrazek
SdKfz 10
je německé polopásové vozidlo vyráběné od roku 1937. Původně měl sloužit jako dopravní prostředek pěchoty u vysoce mobilních tankových divizí německých armád. Kapacita vozu činila sedm vojáků plus řidič. Tento prostředek byl ale kvůli nedostatečnému panceřování a přílišnému odkrytí výsadku pro první linii nevyhovující a proto byl později používán hlavně u protileteckých jednotek.
Jméno
SdKfz 10
Posádka
2+6
Délka
4,74 m
Výška
1,64 m
Šířka
1,83 m
Hmotnost
4,9 t
Pancíř
Žádný
Hlavní zbraň
Žádná
Sekundární zbraň
Žádná
Motor
Benzínový šestiválec Maybach HL 38 nebo HL 42
Odprožení
Torzní tyče (polopásák)
Max.rychlost
65 km/h
Dojezd
152 km

SdKfz 250

SdKfz 250 byl první široce používaný německý obrněný transportér. Byl postaven na pozvozku staršího typu SdKfz 10 . Tento typ dostal dodatečnou pancéřovou ochranu, i přes tyto změny byl však ze shora stále otevřený. Uvezl 6 mužů a byl vyzbrojen 2 kulomety MG. Po rozšíření větších verzí tohoto typu (SdKfz 251) používán hlavně u průzkumných jednotek.Obrazek

Obrněné transportéry SdKfz 250, které zůstaly po ukončení 2.světové války na území Československa, byly v poválečném období užívány čs. armádou pod označením D7p.


Jméno
SdKfz 250
Posádka
4
Délka
4,77 m
Výška
2,15 m
Šířka
2 m
Hmatnost
5,5, t
Pancíř
8-15 mm
Hlavní zbraň
různá
Sekundární zbraně
různé
Odpružení
polopásák
Motor
Benzínivý šestiválec Maybach HL 42
Max.rychlost
60 km/h
Dojezd
300 km

SdKfz 251

SdKfz 251 byl základní obrněný transportér německé armády vyvinutý ve firmě Hanomag jako typ HKL6p. Vážil 9 tun a uvezl 10 pěšáků, velitele a řidiče. Stejně jako SdKfz 250 byl standardně vyzbrojen dvěma kulomety MG 34 nebo 42. Začal se používat v roce 1939 a byl nasazen hlavně u tankových divizí. S jeho zavedením k dalším jednotkám se však muselo čekat, protože německý zbrojní průmysl nestačil vysokému tempu zbrojení a tak jím byly jednotky vybavovány až během války. Transportér byl stejně jako SdKfz 250 modifikován pro více rolí a zájem o něj měly složky Wermachtu i Zbraní SS.Obrazek

Součásti k transportéru SdKfz 251 se za 2.světové války  vyráběly i na území Protektorátu ve firmě Škoda Plzeň a Bohemia v České Lípě. Po skončení války zůstalo na území Československa značné množství těchto vozidel, které byly zařazeny do výzbroje čs. armády pod označením HKL6p, lidově se jim říkalo Hakl“. Tento stroj byl inspirací pro pozdější československý obrněný transportér OT-810.

Další typy SdKfz

V průběhu výroby polopásového transportéru nezůstalo u jediného typu a základní modelová řada byla postupem času dělena na čtyři hlavní skupiny (A, B, C, D). Každá ze skupin nakonec obsahovala další desítky subverzí, které byly speciálně upravovány pro potřeby jednotlivých druhů vojsk.

SdKfz 251/22Obrazek

Zde je stručná charakteristika jednotlivých subverzí:

  • SdKfz 251/1Obrazek Základní varianta pro přepravu plně vyzbrojeného pěchotního družstva. Deset vojáků mohlo sedět po stranách korby na sklápěcích lavicích. Vedle individuální výzbroje vojáků byl transportér opatřen také dvěma kulomety MG 34 nebo MG 42. Přední, který byl umístěn nad kabinou na čelním pancéřování, sloužil hlavně ostřelování pozemních cílů. Druhý Kulomet, který byl výklopně zavěšen na zadní části korby, mohl sloužit i k obraně proti letadlům.
  • SdKfz 251/2 – Druhá verze sloužila jako nosič středního minometu ráže 81 mm. Osádku představovalo 8 mužů, kteří obsluhovali minomet s obvykle 65 kusy granátů. Vlastní zbraň byla připevněna k podlaze bojového prostoru vozidla. K dispozici byl také kulomet  MG 34 na zadní části korby.ObrazekSdKfz 251/2
  • SdKfz 251/2 Wülfrahmen - Existoval také omezený počet vozidel Sdkfz 251,která byla vyzbrojena třemi vysoce explozivními HE raketami ráže 280 nebo 320 mm na tuhé palivo a odpalovacími trubicemi na obou bocích nástavby.
  • SdKfz 251/3 -velitelský radiovůz v pěti verzích, 7 mužů a 1 kulomet
  • SdKfz 251/4 - Verze sloužící jako muniční vozidlo pro přepravuObrazek dělostřeleckých granátů. Původně se jednalo o 120 granátů ráže 75 mm, které byly uloženy v kovových schránkách. Pokud ovšem tyto prostředky zásobovaly děla a houfnice jiných ráží, jednalo se určitý počet nařízené munice.
  • SdKfz 251/5 - Ženijní vozidlo, které vedle vlastní obsluhy (9 mužů) vezlo i veškerý ženijní nebo vyprošťovací materiál. K vlastní obraně sloužila dvě kulometná stanoviště.

    ObrazekSdKfz 251/3

  • SdKfz 251/6 - Velitelská varianta. Byla vybavena různými typy radiostanic nebo i zařízeními pro utajený rádiový provoz. Osádka se skládala ze sedmi mužů. Výzbroj byla omezena na jediný kulomet  na zadní části korby.ObrazekSdKfz 251/6
  • SdKfz 251/7 -dvě verze ženijního vozidla, os.8 mužů, 21 kulomety.
  • SdKfz 251/8 - ObrazekSanitní varianta bez výzbroje. Přepravovala raněné vojáky z oblasti bojů do vzdálenějších zdravotnický center nebo je předávala, mimo dosah ostřelování, běžným sanitním vozům. Speciální závěsy dovolovaly přepravovat dvě lehátka s raněnými a čtyři sedící lehce raněné.

  • SdKfz 251/9 -vozidlo palebné podpory s lafetovaným 75 mm rychlopalným kanonem KwK L/24, os. 3 muži.
  • SdKfz 251/10 -vozidlo mobilní protitankové obrany s nainstalovaným kanonem ráže 37 mm. Používalo se jako osobní vozidlo velitelů jednotek na úrovni čet. Počínaje rokem 1942 přezbrojeno 28mm protitankovým kanonem s hlavní s konickým vývrtem.Od začátku roku 1944 se nevyrábělo.
  • SdKfz 251/11 - ObrazekSpojovací varianta. Osádka pěti mužů přepravovala a kladla telefonní kabely, které byly uloženy na cívkách uvnitř bojového prostoru transportéru. Společně s kabely byly uloženy také sady polních telefonů. Výzbroj byla standardní, dvě kulometná stanoviště na obvyklých místech.

ObrazekSdKfz 251/9

  • SdKfz 251/12 -prúzkumné zaměřovací a dělostřelecké vozidlo, os. 5 mužů.
  • SdKfz 251/13 -ozidlo určené k akustickému monitorování, zaměření a odposlechu.
  • SdKfz 251/14 -dělostřelecké vozidlo určené k akustickému zaměřování cílů a k odposlechu.
  • SdKfz 251/15 - ObrazekPomocná dělostřelecká varianta. V bojovém prostoru byl umístěn světlomet a osvětlovací rakety. Tato kombinace se využívala při nočních dělostřeleckých přepadech pro lepší identifikaci cílů.







  • SdKfz 251/16 - Plamenometná varianta s osádkou pěti mužů. ObrazekPo stránách bojového prostoru byly nad horním okrajem umístěny dva plamenomety ráže 14 mm (na každé straně jeden) s odměrem 90 stupňů a náměrem 0 až +40 stupňů. Uvnitř bojového prostoru byly nádrže s hořlavou směsí o celkovém objemu 700 litrů .Další výzbrojí transportéru byly dva lehké kulomety na standardních místech a jeden přenosný plamenomet.


  • SdKfz 251/17 -voz. protivzdušné obrany s protiletadlovým rychlopalným kanonem Flak 38 ráže 20 mm a 1 kulomet, os. 3muži.Obrazek
  • SdKfz 251/18 - Průzkumná varianta s výkonnou radiostanicí pro spojení s Luftwaffe. Charakterickým znakem byla rámová anténa tesně nad horní hranou bojového prostoru.

  • SdKfz 251/19 - Spojovací varianta. Komplexní mobilní telefonní ústředna vybavená telefonními kabely, polními telefony a propojovací ústřednou.

ObrazekSdKfz 251/7


  • SdKfz 251/20 - ObrazekSpeciální noční varianta s osádkou čtyř mužů. Od poloviny roku 1944 disponovaly tankové jednotky středními tanky Panther s aktivními infračervenými zaměřovači pro vedení noční palby. Svůj cíl si osvětlovaly vlastním světlomet. Ten však neměl dostatečný dálkový dosah, a proto byla vyrobena tato varianta v omezené sérii. V bojovém prostoru byl velký infračervený světlomet o průměru 600 mm s dosahem až 1 500 metrů. Díky tomu získal přezdívku „Uhu“.
  • SdKfz 251/21 -náhrada za Sdkfz 251/17(1944)
  • SdKfz 251/22 -vyzbrojen 75 mm protitankovým kanonem Pak 40 L/48.

Obrazek


Jméno
SdKfz
Posádka
12 i s pasažéry
Délka
5,8 m
Výška
1,75 m
Šířka
2,10 m
Hmotnost
7,81 t
Pancíř
6-12,5 mm
Hlavní zbraň
Různá
Sekundarní zbraň
Různá
Motor
Benzínový šestiválec Maybach HL 42
Odpružení
Polopásák
Max.rychlost
52,5 km/h
Dojezd
300 km

4 Kolé
SdKfz 254
SdKfz 254 bylo kolopásové vozidlo německého Wermachtu, které se používalo za 2.světové války.Obrazek
Kolopásový transportér byl původně požadavkem Wehrmachtu na vozidlo, které by se rychle pohybovalo po silnicích, ale dokázalo se pohybovat i těžším terénem. Vozidlo bylo původně vyvíjeno v Rakousku již před válkou.
Ve válce se zúčastnil průzkumu v Africe  a na východní frontě.

Jméno
SdKfz 254
Posádka
4
Délka
4,5 m
Výška
1,96m (na pásech 2,20m)
Šířka
2,07 m
Hmotnost
6,4 t
Max.rychlost
60 km/h (na pásech 30 km/h)
Dojezd
400 km (na pásech 90 km)


Pojem Leichter Panzerspähwagen (zhruba „lehké obrněné průzkumné vozidlo“) označuje sérii obrněných vozidel 4 x 4, vyráběná Třetí říši od roku 1935 až 1944
Vyvinuta byla fabrikou Eisenwerk Weserhütte v Bad Oeynhausen. Karoserie vyráběla továrna Auto Union a montáž prováděly firmy F. Schichau v Elbingu a Maschinenfabrik Niedersachsen v Hannoveru.
Vozidla používala standardní karoserie sPkw I Horch 801 se šikmým pancéřováním a věží.
Benzínový motor Horch 3.5 vyvinul výkon 90 hp (67 kW); po silnici vozidla dosahovala rychlosti 80 km/h a v terénu 40 km/h. Největší dojezd byl 300 km.

SdKfz 221
Základní model a první vyráběná série byla postavena s normalizovanou kostrou pro vojenské použití. Vozy Sdkfz. 221 byly vyzbrojeny jedním kulometem MG34 ráže 7,92 mm a měly dvoučlennou posádku. Pancíř byl původně 8mm silný, ale později byl zesílen na 14,5mm.Obrazek
Pancéřování ve předu a na boku bylo ocelové  a silné 8 mm ; tenčími 5 mm pláty byl vůz chráněn na hoře, v zadu a ve spod. Odlévané průzory byly později nahrazeny výřezávanými do pancíře. Otevřená věž byla vybavena spletí sítí proti granátům.

SdKfz 222
Tyto vozy byly ozbrojeny kanonem 2 cm KwK 30 L/55 a kulometem MG34 ráže 7,92 mm. Třetí člen posádky byl střelec, který ulehčil práci veliteli. Některé vozy byly vybaveny průbojným kanonem ráže 28 mm. Prototypy měly i 50 mm kanon, vyrobeny byly 2 ks prototypů.
Obrazek



SdKfz 223
Šlo o rádiov ý vůz, vyzbrojený, stejně jako SdKfz. 221, kulometem MG34 ráže 7,92 mm. Posádku tvořila speciální obsluha rádia; přes celý vůz byla anténa, která vypadala jako kostra postele. Těchto vozů se vyrobilo přes 500 ks.Obrazek


Označení Schwerer Panzerspähwagen (těžké obrněné vozidlo) zahrnuje 6 a 8-kolá obrněná vozidla Třetí říše, používaná během 2.světové války.

V německé armádě byly obrněné vozy používány pro důležitou průzkumnou roli, kdy byly vysílány před tankové jednotky a zjištovali údaje o nepříteli.

Jméno
SdKfz
Posádka
3
Délka
4,8 m
Výška
7,75 m
Šířra
1,95
Hmotnost
4,4 t
Pancíř
8-14,5 mm
Motor
Horch
Max.rychlost
80 km/h
Dojezd
320 km


6-Kolé

SdKfz 231 6 Rad
První z německých obrněných vozidel mělo základ na podvozku 6x4 z náklaďáku. SdKfz 231 byl vyzbrojen kanónem 2 cm KwK 30 L/55 a kulometem Maschinengewehr 13. V zadu mělo druhého řidiče a tak mohlo být řízeno relativně snadno jak dopředu tak nazpátek. Do služby nastoupilo roku 1932 a nahrazeno bylo roku 1937, kdy je německá armáda nahrazovala 8-kolými. I když byly nahrazovány, tak se ještě používaly v pruzkumných jednotkách během invaze do Polska  a v bitvě o Francii, poté byly staženy a zařazeny jako cvičné. Posádka se skládala z velitele, střelce, řidiče a obsluhy rádia (zadní řidič).

Obrazek


Výroba šestikolových obrněnců skončila v roce 1936, bylo vyrobeno 123 vozidel verzí 231 a 235, verze 263 bylo vyrobeno 28 kusů.

SdKfz 232
Obrazek
Tato verze přepravovala rádio Fu. Ger.11 SE 100 středního dosahu a Fu. Spr. Ger. "a" krátkého dosahu. Tento typ byl rozpoznetelný díky anténě, která byla přes celou korbu vozidla a vypadala jako kostra postele. Ta byla vzadu uchycena nosníky ke korbě, vpředu byla uchycena na věži kloubovým napojením
Jméno
SdKfz
Posádka
4
Délka
5,57 m
Výžka
2,25 s antánou 2,9 m
Šířka
1,82
Hmotnost
6 t
Motor
Daimler Benz 09
Max.rychlost
90 km/h
Dojezd
300 km

SdKfz 263
Verze SdKfz 263 představovala opět radiovůz bez otočné věže, místo ní byla namontována pevná nástavba s kulometem MG 34 v čelní stěně. Samozřejmostí byla opět rozměrná rámová anténa.

8 Kolé
SdKfz 231
Obrazek

Vojsko označovalo tento obrněný automobil jako SdKfz 231, první verze s podvozkem Daimler vyjela už v roce 1929 (jen s kulometem MG 13), v roce 1930 přichází inovovaný podvozek G-3a (p) s plnou výzbrojí. První verze s podvozkem G-3 byly vybaveny šestiválcovým motorem Daimler Benz 09 (3460 ccm) o výkonu 60 HP, výkon byl přenášen převodovkou Daimler Benz s čtyřmi rychlostmi vpřed a jednou vzad. Verze G-3a měla motor s vyšším objemem(3663 ccm), výkon „vzrostl“ na 65 HP, byla použita převodovka Maybach DSG 40 s konfigurací 5/2.
Firma Büssing použila k pohonu svého vozidla čtyřválec Büssing-NAG G (3922 ccm) o výkonu 60 HP, převodovka stejného výrobce měla tři stupně pro jízdu vpřed a jeden pro jízdu vzad. Magirus montoval do svého vozidla šestiválcový motor Magirus S 88 o výkonu 70 HP, přenos zajišťovala předovka ZF v konfiguraci 4/1.

Jméno
SdKfz 231
Posádka
4
Délka
5,57 m
Výška
2,25 m
Šířka
1,82 m
Hmotnost
5,7 t
Motor
Daimler Benz 09
Max.rychlost
65 km/h
Dojezd
250 km

SdKfz 232

SdKfz. 232 (8-kolé) bylo vyráběno od r. 1938.Obrazek

Výroba 8-kolých SdKfz. 232 byla zastavena roku 1943 a nahrazena vozy SdKfz. 234/2 "Puma". SdKfz 232 ze služby staženy nebyly; mnoho starých vozů bylo vybaveno zvláštním radiovým vybavením, kdy dostaly novější anténu místo té co vypadla jako "kostra postele". Tyto vozy jsou obvykle uváděny jako SdKfz. 232 (Fu) (8-rad) (Fu; Funkapparat; radio, Rad;kolo). Vyzbrojeny byly kanonem 2 cm KwK 30 L/55, který měl počateční rychlost střely 899 m/s; vozy 232 také přepravovaly kulomet MG 34.

SdKfz 233 Stummel

Šlo o přestavěné vozy 232, kdy jim byl přidán kanon 7.5 cm KwK 37 L/24 a otevřená nástavba. V továrně Büssing-NAG jich bylo mezi prosincem 1942 a říjnem 1943 vyrobeno 109. Dalších 10 bylo přestavněno v říjnu 1942 z podvozků 231/232. Tyto varianty do služby začaly vstupovat během roku 1942 a sloužily až do konce války. Četa šesti vozů podporovala pruzkumný prapor.

SdKfz 263
8-kolá verze s pevnou nástavbou a jedním kulometem MG 34, ráže 7,92 mm. Šlo o zvlástní radiový vůz s anténou jako kostra postele. Založen byl na sériích SdKfz. 232/3.

SdKfz 234Obrazek
Všechny tyto 8-kolé verze SdKfz. byly podobné velikosti a objevili se po sériiích SdKfz. 232/3, které nahradily. Nejvíce viditelný rozdíl byl blatník z jednoho kusu ve srovnání s blatníky ze dvou kusů na sériích 232/3.


SdKfz. 234/1 byl vybaven kanonem 2 cm KwK 38 L/55 a spřaženým kulometem MG 34 ráže 7,92 mm v otočné, šestiboké otevřené věži (proti granátům byla věž chráněna sítí).

ObrazekSdKfz 234/2 Puma
Tato verze byla vyzbrojena kanonem 5 cm KwK 39/1 L/60. Její hmotnost byla okolo 12 t, ale dosahovala rychlosti až 85 km/h. Byl to jeden z nejlepších obrněných vozů, který byl k mání; s jeho kanonem, dost silným na obrněné vozidlo, se byl schopen utkat s některými lehkými tanky a pěchotou.

SdKfz 234/3 Stummel

Tato verze, jako SdKfz. 233, přepravovala 7.5 cm KwK 37 L/24 kanon v otevřené a vyvýšené nástavbě.
SdKfz 234/4
Další varianta z 8-kolých, ale s protitankovým kanonem 7,5 cm PaK 40 L/48.

Sovědské obrněné vozy

BA-30

Sovětské polopásové obrněné vozidlo BA-30 bylo vyvinuto roku 1937 a v témže roce začala jeho výroba. Roku 1940 byla vyrobena menší série těchto strojů, které se účastnily Zimní války.

Obrazek

JménoBA-30
Posádka3
Délka4,94 m
Výška2,4 m
Šířka2,34 m
Hmotnost4,6 t
Hl.zbraňkulomet DT ráže 7,62 mm
Pancíř6 mm
MotorGAZ-M1
Síla motoru10,9 Hp na 1 t
OdpruženíPolopásák
Max.rachlost37 Km/h
Dojezd253 Km

Brické obrněné vozy

Humber

Armádní vozidlo Humber bylo britské obrněné průzkumné vozidlo užívané za druhé světové války . Jeho výroba začala roku 1941 a stroj postupně nahrazoval starší typy lehkých obrněných aut. První užití Humberu bylo při bojích v severní Africe, byl používán na evropském bojišti, kde ho měla ve své výzbroji i 1.čs obrněná brigáda. Po druhé světové válce byly přebytečné automobily dodávány do různých zemí světa, ve výzbroji je měla i Československá armáda. Celkem bylo vyrobeno 3652 kusů.

  Varianty

Obrazek

Mk I. - verze vyzbrojená jedním 15 mm a jedním 7,92 mm kulometem BESA. Osádku tvořili tři muži - velitel, střelec a řidič, vyrobeno asi 300 ks.
Mk I AA - nová věžička se čtyřmi protiletadlovými kulomety 7.92 mm BESA. Vůz sloužil k protivzdušné ochraně vojenských jednotek.
Mk II.
- zmodernizovaný typ, vyrobeno 440 kusů.
Mk II. OP
- pozorovací a spojovací vůz vyzbrojený dvěma kulomety BESA ráže 7,92 mm.Obrazek
Mk III.
- větší věžička pro tři muže, osádku tvořili 4 muži, přibyl radiotelegrafista.
Mk IV.
- vybavený kanónem M5 nebo M6 ráže 37 mm a 15 mm kulometem BESA. Kvůli kanónu byl počet členů osádky snížen opět na tři muže. Produkce asi 2000 kusů.
Jméno
Humper
Posádka
3
Délka
4,6 m
Výška
2,4 m
Šířka
2,2 m
Hmotnost
7 t
Síla pancíře
8-14 mm
Motor
Rootes
Odpružení
Kolové
Výkon motoru
90 Hp
Max.rychlost
75 km/h
Dojezh
400 Km